Kočka v umění

Jak se venku ochlazuje, stáhnu se za teplem ke krbu a sahám po knihách. Dnes po dlouhé době můj malý knižní klubík s knížkou, která není na čtení, ale která se hlavně prohlíží.

Kočky byly umělci uctívány od starověku pro svou krásu, eleganci, nezávislost a tajemno, které kolem sebe šíří. Sice domestikované, ale stále trochu divoké, sdílejí s námi obydlí a nekonečně nás fascinují.

„Kočka v umění“ je osobitá sbírka obrazů a ilustrací koček umělců z celého světa.  Obrazová část je proložena krátkými texty o umělcích a jejich vztahu ke kočkám. Kniha, která se bude zamlouvat milovníkům koček každého věku.

zdroj textu: Grada

Žádná část knihy se nesmí elektronicky ani papírově šířit. Pokud máte zájem, nezbývá než si ji prolistovat osobně v knihkupectví. Ale jak uvádí vydavatel, kočkomilové či milovníci umění nebudou nákupu litovat. V naší knihovně má čestné místo.

Letošní kalendář

Jak jsem začala používat mobil hlavně jako poznámkový blok a diář v jednom, ani mě nenapadlo shánět stolní kalendář na letošní rok. Vzpomněla jsem si až v lednu a byla jsem ráda, že jsem sehnala nějaký hlavně na podporu útulkových zvířátek. Nakupovala jsem tady a rovnou jsem do košíku přihodila i pár hraček pro Plyši a Salemku.

Poklad z babiččiny knihovny

V rodině jsme nikdy žádného včelaře neměli. Přesto jsme v knihovně mých prarodičů objevili Malou včelařskou encyklopedii. Tenhle obor mě nikdy nezajímal, ale i tak jsem z knížky nadšená, protože mám prostě ráda včely a med a také proto, že je tak stará. Pro mě je to další poklad, který se teď bude vyjímat v mojí knihovničce.

Děkuji.

"Aby naše zemědělství dosáhlo co nejvyšších hospodářských výsledků, používá vymožeností sovětské agronomické vědy a praxe. Víme však, že u některých zemědělských kultur samotná agrotechnická opatření nemohou zajistit vysoké výnosy, je zde nutné co nejlepší opylení (ovocné stromy, motýlokvěté pícniny a olejnaté rostliny). Proto se věnuje dnes rozšiřování chovu včel tak velká pozornost, jelikož včely jsou našimi nejdůležitějšími opylovači. ... Avšak aby bylo toto odvětví úspěšné, musí mít družstva a státní statky vyspělé a vyškolené kádry..."

Zajímalo by mě, jak včelařství od roku 1954 pokročilo. Na dnech medu snad bude někdo ochotný dát mi zkrácený výklad. Jo, a Salemka "pomáhala" fotit. :-)

Rok na vsi

Chcete-li se zasnít a vrátit se v čase na venkov 19. století, je Rok na vsi přesně to pravé pro vás. ♥ Kamila Skopová ústy Dorotky a Jakuba přibližuje lidové zvyklosti od svatého Martina po Dušičky. Najdete zde pranostiky, popěvky dávno zapomenutých písniček a zajímavé recepty, které jistě rády vyzkoušíte.

"Autorka volně navazuje na své předešlé publikace s národopisnou

tematikou. Tentokrát stylizuje knihu do podoby starobylých kalendářů,

které bývaly oblíbenou četbou ve venkovských domácnostech. Přístupnou

a čtivou formou vyprávění dvou mladých lidí přibližuje čtenáři všední

i sváteční život na vesnici ve druhé polovině 19. století. Jeden rok života
Dorotky a Jakuba doplňuje půvabnou lidovou slovesností, pranostikami,
praktickými návody a ovšem - i tradičními recepty lidové kuchyně."

Květomluva

Ocitla jsem se v jednom z mnoha květinářství v Pardubicích. Stála jsem tam, rozhlížela se kolem a kochala se. Tolik nádhery v té malé místnosti! Řezané květiny úžasně voněly, v policích krásné květináče, po stěnách ještě krásnější věnce a u pracovního pultu jedna malá knížečka, která doladila už tak báječnou atmosféru. S dovolením jsem do ní nahlédla a musela si ji taky sehnat.

Květomluva
od Kláry Trnkové

"Květomluva údajně pochází ze starověkých

harémů a nebývalého rozkvětu doznala
v dobách vlády britské královny Viktorie, kdy
bylo přímé vyjádření vzájemných pocitů,
zejména mezi osobami opačného pohlaví, téměř
nemožné a bylo považováno přinejmenším
za neslušné. Rozvinula se tak diskrétní
komunikace pomocí květin, vyjadřující city
a názory, které nebylo možné vtěsnat do slov."

Svatomartinský

Dobrý den všem!

Letos jsem se o svatém Martinovi nechtěla vůbec zmiňovat, ale když k mému překvapení manžel dvanáctého v noci hlásil "je bílo" a já nevěřícně spěchala k oknu a uviděla, jak padají ty úžasně velké vločkové chuchvalce, jaké si přejete na Vánoce, dostalo mě to do sváteční nálady. Kdyby nebyla tma, vyběhla bych s foťákem hned na zahrádku, ale focení se stativem nemám nacvičené. Nechala jsem si to až na ráno, jela jsem kvůli tomu i později do práce (protože už je tu to hrozné období do práce za tmy - z práce za tmy), ale prostě jsem si první letošní sníh chtěla zvěčnit. Čekala jsem, až se trochu rozední, ale ejhle, pršelo... :-/

O víkendu jsem se pustila i do rohlíčků. Motala jsem je z tohoto tvarohového těsta, které jsem si nechala den odležet v lednici - je to tak nejlepší - a náplň jsem dělala dvojí. Jednu z úžasných bezinkových povidel (nad nimi se rozplývám pokaždé, protože jsou prostě skvělá) a druhou z vlašských oříšků, vanilkového cukru a bílku.

Sv. Martin

A ještě co o svatém Martinovi říká knížečka Pověsti a legendy od Kláry a Jiřího Trnkových, ze které jsou úryvky i obrázek níže.

Jeho jméno znamená "odvážný a smělý". Následoval svého otce a stal se vojákem u císařského jezdectva, je tedy patronem vojáků, jezdců a koní, ale i kovářů, krejčích, vinařů, pastýřů, chudáků nebo vězňů. Nechal se pokřtít a po odchodu z armády se teologicky vzdělával.

"Ve jménu křesťanské lásky se zastával odsouzenců, zachraňoval nespravedlivě vězněné, snažil se zabraňovat rozsudkům smrti.

...Zemřel v osmdesáti letech a 11. listopadu byl podle svého přání pohřben do prostého hrobu mezi věřící...

...Další pověsti se vztahují k husám... rušily biskupa při kázání kejháním a za trest pak skončily na pekáči. Proto prý při svatomartinském posvícení patří na stůl pečená husa.

U nás býval svátek svatého Martina důležitým dnem v životě čeledínů a děveček, protože jim končívala roční služba a dostávali za svoji práci odměnu."

To je pro chudinky husičky dost tvrdý trest... Ale je pravda, že my si ji každý rok dopřáváme taky. Letos byl Martin prostě se vším všudy a já jsem si ho užila. Ze sněhu jsem se radovala jako malé dítě :-) a jsem moc ráda, že se ještě umím takhle radovat.

Tak díky, svatý Martine, žes přijel, a vy se mějte fajn!
Motýlek Dý

Kalendář na letošní rok

Dobrý den všem!

Nový kalendář už máte jistě všichni dávno doma. Jistě ho máte - na rozdíl ode mě :-) - i přepsaný a opoznámkovaný důležitými výročími a narozeninami. Nicméně mně se tenhle od Trnkových nazvaný Tradice a zvyky moc líbí, takže vám ho ukážu třeba jako inspiraci na rok následující. Ale to je tááák daleko, že na něj stejně všichni zapomenete... :-)

Kalendář je krásně ilustrovaný Jiřím Trnkou a doplněný pranostikami a texty ke každému týdnu od Kláry Trnkové.

"V kalendáři najdeme kromě dat každý den i jména, která původně většinou patřila světcům, historicky doloženým nebo zčásti smyšleným postavám. Uváděný den bývá dnem jejich smrti, zřídka narození, někdy je spojen i s nějakým příběhem. Pozorováním počasí vznikaly nejen pranostiky svázané se svátkem příslušného svatého, ale také legendy ze světcova života, které se předávaly vyprávěním.

S počasím a s ročními obdobími jsou ale svázány i některé pověsti zcela vymyšlené. Tyto příběhy, sebrané do malého svazku, jsou doplněny ilustracemi Jiřího Trnky."

S kalendářem byla v balíčku i knížečka Pověsti a legendy od Kláry Trnkové, ilustrovaná - kým jiným než - panem Trnkou. Najdete v ní povídání o některých našich svatých. Může to být milé čtení s dětmi, pokud jim chcete přiblížit staré české zvyky.

Krásný rok všem!

Vaše Dý

On, Mattoni

Dobrý den všem!

Jistě jste v televizi postřehli seriál Já, Mattoni. Když jsem v knihovně narazila na knížku, napadlo mě, že si jenom dočtu díly, které jsem neviděla. Posadila jsem se do křesla a začala číst. Po dvou hodinách, když mi paní knihovnice nabídla kávu, jsem si knížku chtě-nechtě musela vypůjčit. Když už jsem obrátila tolik stránek, nedokázala jsem ji jen tak odložit nedočtenou.

Protože je to kniha psaná podle seriálu, který jste dost možná viděli, nebudu se rozepisovat o ději a napíšu jen svoje osobní dojmy. Pány Aloise a Davida Švehlíky mám jako herce moc ráda a přiznám se, že nebýt jejich hereckého obsazení, nějaký Mattoni, jehož vodu v televizních reklamách označují za nejlepší a mně zrovna moc nechutná, by mě nezajímal. Po zhlédnutí seriálu a po přečtení knížky jsem ale nechápala, jak je možné, že jsem o tak významném člověku nevěděla už dřív. Na Karlovarsku zřejmě známý je - tedy musí být, říkala jsem si - ale já jsem o něm nevěděla nic.

Události popisované v knize jsou samozřejmě zdramatizované pro televizi a je nutné brát je s rezervou. A o to víc mě zajímalo, jak to bylo doopravdy. :-) Chtěla jsem se dozvědět něco i o tom skutečném Heinrichu Mattonim, takže jsem sáhla po knize Dravec Mattoni od autorů Bohuslava Machka a Marie Dolejší, která byla předlohou pro seriál.

Víc je v ní napsáno o dědečkovi a tatínkovi Mattoniho, lépe objasňuje, kde se v něm vzala ta dravost po penězích a dobrém postavení, a vztahy s manželkou a vůbec se ženami nepopisuje tak strašně vypjaté. Oproti seriálu tahle knížka mluví uctivěji, galantněji a podle mě lépe jazykem té doby. To vám bude možná patrné i z ukázek, které si tu můžete přečíst. Bylo to pro mě o mnoho milejší čtení.

V rámci dalšího pátrání po informacích o panu Mattonim jsem se ještě dozvěděla, že se jako já narodil 11. srpna, a také jsem narazila na starší článek s fotografiemi, kde se můžete podívat, jak tragicky dopadlo Mattoniho království. A ještě taková perlička na závěr. Heinrichův potomek, Rudi Mattoni, pracuje v Argentině na projektu, který se zabývá ochranou motýlů. :-)

Mějte se fajn.

Vaše Dý