neděle 26. února 2017

Dobroty ze soboty 11

V sobotu se konalo nespočet masopustních průvodů. Musím ale přiznat, že jsem letos neměla tu správnou náladu a nikam se mi cestovat nechtělo. I když mě článek v Krásném venkově navnadil. Tyhle krásné masky jsem na vlastní oči ještě neviděla.


Ale jenom u čtení přece jen nezůstalo. Zajeli jsme se podívat do nedalekého Veselí. Podle plakátu, který hlásal veselou zábavu, hudbu, kolo štěstí a bohatou tombolu, jsem si představovala nějakou menší pouťovou zábavu, ale jednalo se prostě o průvod masek obcí. Skoro u každého domu proběhlo zastavení s tanečkem a malým občerstvením.


Asi po půl hodině už nebylo moc na co koukat, ale místní se samozřejmě bavili. No a já jsem se alespoň provětrala :-)

Když už je ten masopust, chtěla jsem nám připravit něco masopustního i doma. Na blogu jedné z vás jsem objevila recept na úžasné masopustní koblížky. Dávám dál.

Budete potřebovat:
  • 250 g polohrubé mouky
  • 250 g tvarohu ve vaničce
  • 2 vajíčka
  • 70 g mléka
  • asi panák rumu
  • kypřící prášek do pečiva
  • vanilkový cukr
  • špetka soli
Všechny ingredience smíchejte v těsto. Pomocí dvou lžic "tvořte" koblížky a vkládejte je do rozpáleného oleje. Osmažené dozlatova je nechte na ubrousku okapat a ještě zatepla je obalte v moučkovém cukru.


Jsou výborné a rychlé. A manžel je s nutellou dotáhl k dokonalosti :-)


A sladká tečka na konec - horká čokoláda s červeným vínem, marshmallow a svitkem skořice. Skvělá kombinace, víno tomu dodalo šmrnc.


Tak hezký masopust :-)
Vaše Dý


úterý 21. února 2017

Čokoládová kytice

Dobrý den všem!

Opět se chystala oslava a já se opět mohla realizovat :-) Narazila jsem na facebooku na nádherné kytice z čokoládových vajíček. Tyhle obrázky kolují už dlouho, určitě jste je taky viděli.


Pokusila jsem se o něco podobného. Úplně spokojená jsem s mým výtvorem nebyla, ale lépe bych to napoprvé nezvládla. Také jsem chtěla investovat spíš do čokoládek, než do použitého materiálu.



Nakonec se mi "kytička" docela líbila, ale co je hlavní, malé oslavenkyni také :-)
Vaše Dý


neděle 19. února 2017

Amina

Dobrý den všem!

Dnes se vám opět chci pochlubit s dalším háčkovacím počinem mojí mamky. Je tu žirafice Amina!


Schválně jsem ji posadila před fialovou zeď, ale bohužel - na všech fotkách se původně tmavě fialové prvky proměnily spíš v modré. Nevím, jak vy, ale já to tedy takhle vidím!



Abych vám nějak přiblížila skutečnou barvu Aminy - nejpodobnější mi přijde tahle.


Na tak dlouhý krk je prostě potřeba šála!


Tak zase někdy příště!
Pááá :-)


pátek 17. února 2017

Tak to vypadá...

...že letošní poslední vzpomínku na sníh mám ze soboty, kdy jsem vyrazila na menší procházku kolem naší chaloupky. Po sluníčku, které se tento týden činilo a hřálo, nebylo tehdy ani vidu a po kotníky jsem se bořila ve sněhu. Zaujaly mě zásoby dříví, co máme na topení v krbovkách. Některé kousky nebyly pod vrstvou sněhu vůbec vidět.



Růžový hyacint, který mi dělal parádu doma na jídelním stole, odkvetl, a i když jsem místo něj původně už žádnou jarní kytičku dávat nechtěla, přece jen jsem si pořídila další. Znovu hyacint a tentokrát modrofialový.


Se sluníčkem, které dovnitř tak úžasně svítilo, už to opravdu vypadalo na jaro. Za to dnes... Déšť a mlha jako na podzim.
Vaše Dý

čtvrtek 9. února 2017

Tenhle týden...

...mi to v práci vůbec neutíká a nemůžu se dočkat víkendu. Ten minulý byl strašně fajn, protože jsem si - pardon, tedy samozřejmě i manželovi :-) - upekla čajový dort. Recept na něj najdete zde. Nechala jsem ho rozležet do druhého dne a byl naprosto výborný!


Konečně jsem si také vybrala novou knížku ke čtení. Po posledním dílu ze série Pokrevních pout jsem už měla nadpřirozena kupodivu dost a sáhla jsem po románu Alexandry Potter S tebou už nikdy, kterou vám ale přiblížím někdy příště. Tentokrát vám ukážu první knihu, kterou jsem od téhle autorky četla. Měla jsem zrovna "Austenovské" období. Zfilmované romány Jane Austenové jako Pýcha a předsudek (série BBC s Colinem Firthem i nový film z roku 2005 s Keirou Knightley a Matthewem MacFadyenem), Rozum a cit (opět série BBC i filmová verze) nebo Ema jsem měla zmáknuté. Když jsem tedy hledala cokoli s podobnou tematikou, narazila jsem na Já a pan Darcy.


Romantika ve stylu Pýchy a předsudku. Bohužel s předvídatelným dějem i koncem, ale to se dalo čekat, takže mi to nevadilo. Jinak moc pěkné čtení.



Komu by se nechtělo číst, stačí kouknout na film Austenland. Už si ho přesně nevybavuji, ale mám dojem, že v něm bylo jen pár odchylek od knížky.
Mějte krásné dny.
Vaše Dý

úterý 7. února 2017

První únorové dny...

...se nesly ve znamení nového sněhu, mrazů a ledovky. Vždycky, když připadne, jdu se podívat po stopách, co nechávají ptáčci ve sněhu. Přijdou mi hrozně roztomilé a srandovní :-)


Víkend ale přinesl oblevu. Teploty se vyšplhaly i k pěti stupňům. Z nadšení jsem místo zimních bot vytáhla podzimní a měla jsem pocit, že každou chvíli už bude cítit jaro. K jarní náladě mě lákají taky moje kytičky, které se dali do květu...





...a jarní cibuloviny, které už jsou k pořízení snad všude. Krásné fotografie hyacintů přineslo únorové číslo Krásného venkova.



V televizi ale vyhrožovali, že nás znovu čekají teploty pod nulou. No, na jaro je vlastně přece jen brzy... Ale uvidíme. Zatím se mějte hezky.
Vaše Dý

pátek 3. února 2017

Dobroty ze soboty 10 aneb Jak jsem sušila maso

Dobrý den všem!

V minulém příspěvku jsem slíbila podělit se o pochoutku, kterou jsem připravovala pro tchána. Z fotografie jste mohli poznat, že jde o sušené maso.



Ani by mě nenapadlo maso sušit, dokud mi ho kolegyně z práce nepopsala jako "naprostou pochoutku" - toho jsem se chytla. Postup přípravy byl jednoduchý, takže jsem se rozhodla to zkusit. Po vyhledání dalších informací o sušení na internetu a zakoupení čerstvého hovězího masa jsem byla připravená.

Hovězí maso je k sušení zřejmě nejlepší. U drůbeže, vepřového a zvěřiny hrozí riziko nákazy, o cizopasnících nemluvě. Před vznikem salmonely údajně maso ochrání asi čtvrt hodina sušení v troubě, ale jak jsem se dočetla, změní se pak chuť a výrazně i vzhled výsledného produktu. Já jsem maso koupila v prodejně, ve které obvykle nakupuji, takže jsem si kvalitou byla více méně jistá a troubu jsem vynechala.

A jak tedy na to? Začíná se jako vždy s masem - pořádně omýt a usušit. Pak jsem si maso rozpůlila a obě poloviny pořádně nasolila mořskou solí (sůl s jódem prý zanechává nepříjemnou pachuť). Teď přijdou na řadu bylinky. Jednu polovinu jsem obalila v provensálském koření (protože je silně aromatické a mohlo by přebít chuť sušeného masa, kdyby nechutnalo) a druhou v hruběji namletém pepři. Pak jsem maso pevně zabalila do potravinové folie a nechala asi dvě hodiny s kořením uležet. Aby se maso dobře krájelo, nechala jsem ho na další hodinu až hodinu a půl tuhnout v mrazáku.

Teď to krájení. Je důležité krájet maso po vlásečnicích na co nejtenčí plátky. Kdyby se nakrájelo napříč, sušené by se mohlo rozpadat. Krájela jsem velmi ostrým nožem, ale maso bylo uprostřed měkčí a plátky se mi povedly asi 5 mm silné, což bylo moc, jak jsem později zjistila. Doporučuji pokusit se prostě o co nejtenčí, nejlépe 2, maximálně 4 mm.

Zbývá už jen sušení. Nejlépe se maso prý suší v sušičce "a tu já mám, takže pohoda", říkala jsem si. Kolegyně obvykle suší šest hodin, já se rozhodla raději pro osm. Každopádně do večera mělo být hotovo. Plátky jsem rozložila na sušící plata, aby se nedotýkaly a náhodou se neodlouplo koření, a zapnula stroj na 60°C.



Maso jsem zkontrolovala asi po čtyřech hodinách. Bylo krabatější a ztmavlo. Prohodila jsem plata, aby se sušilo rovnoměrně.


Po osmi hodinách, co se maso sušilo, jsem zjistila, že je stále ještě gumové. Neusušily se ani ty nejtenčí plátky. "Přece to tady nenechám zapnuté přes noc? Co když se něco stane a my vyhoříme?" Nejsem zvyklá nechávat cokoli puštěné, když to nemám pod dohledem. Nervózně jsem maso v sušičce hypnotizovala ještě asi čtyři hodiny, znovu prohodila plata a šla jsem si lehnout. Pro jistotu jsem si nastavila budík na další čtyři hodiny poté, tedy na půl čtvrté ráno.

Ráno - v normální hodinu - jsem nedočkavě zkontrolovala stav. Nejtenčí plátky se po ohnutí zlomily. Hurá! Alespoň něco už je usušené. Přerovnala jsem maso na sušících platech a nechala dál sušit. Po nekonečných 22 hodinách bylo vše konečně hotové.


Moc se mi líbí ten kraj obalený kořením. Vlevo provensálské, vpravo pepř.


Sušené maso je prý delikatesa k vínu nebo i k pivu. Ať jsem si k němu dala cokoliv, nechutnalo mi. Ani to koření nepomohlo. Prostě to není chuť pro mě.


Závěr je tedy následující. Zkušenost se sušením masa mám. Kdyby bylo nějaké příště, vím, že se suší dlouho a že to neustálým kontrolováním neurychlím. Po ochutnání nikdo neonemocněl, takže se salmonela nerozvinula. Ale hlavně - dárek byl hotov, předán a snad i potěšil. 

Vaše Dý

středa 1. února 2017

Střípky z víkendu

Dobrý den všem!

V minulém příspěvku jsem vám psala o domácím česnekovém sirupu. Dech je po něm samozřejmě příšerný, ale musím ho všem doporučit, protože účinky jsem na sobě ucítila hned v příštích dnech. Než jsem ho začala po lžičkách srkat, vyrazili jsme na výstavu na pardubický zámek. Bylo jenom pět stupňů pod nulou, ale já měla pocit, že je alespoň minus dvacet. Nesvítilo sluníčko a foukal studený vítr. I přes několik vrstev oblečení jsem se bála, že umrznu. I když se o mě po tomhle zážitku pokoušela nemoc, česnek v kombinaci s citronem a medem (tedy samé skvělé věci) zaúřadovaly, a cítím se naprosto fit. Takže - směle se pusťte do výroby a zásobte se žvýkačkami! :-)


Něco málo o výstavě, o které jsem psala výše. Měla jsem ji v plánu už asi od listopadu, ale dávala jsem přednost pečení cukroví, takže byla odsunuta až na leden. Vlastně na poslední chvíli, protože 5. února končí. A o co se vlastně jedná? O výstavu replik korunovačních klenotů. Vím, nejsou to originály, ale za nimi se mi do Prahy zřejmě nikdy chtít nebude.



Vlevo: jablko z druhé strany. Vpravo dole: rukojeť žezla.

Ve Velkém gotickém sálu jsme si na panelech přečetli něco o životě Karla IV., jeho manželkách, dětech a některých osobnostech jeho doby,...



Reprezentační oděv královny, ideová rekonstrukce, první třetina 14. století.

...ve vitrínách jsme si prohlédli repliky i artefakty nalezené nejen v Pardubickém kraji...

Vlevo: železný meč nalezený u Žampachu, replika svatováclavského korunovačního meče, kterou do výstavy zapůjčil K. Floryk. Vpravo nahoře: železný klíč nalezený u Starých Čivic, železný otočný klíč nalezený u Hlavačova.

...a venku před zámkem jsme se pobavili s pávy. :-)


Na víkend jsme měli opět naplánovanou rodinnou oslavu, takže jsem se mohla realizovat. Kytička pro tchyni byla barevně sladěná s dárkem. Bohužel jsem nestihla pořídit společné foto.



A pochoutka pro tchána, o které napíšu příště. Kdyby někdo nemohl vydržet, tady je malá nápověda.



Zatím vám přeji krásné zasněžené dny.
Vaše Dý

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...