aneb "Poprvé na Bezdězu" nebo také "Jak jsem zazdila Bezděz"
Dobrý den všem!
Po dlouhé době jsem vzala do ruky foťák, když jsme s manželem vyrazili vychutnávat podzim do Máchova romantického kraje. Počítala jsem s tím, že mimo sezónu se u Velkého rybníku, jak se dříve nazývalo Máchovo jezero, nic moc dělat nedá, a moc jsem se na to těšila. Dlouhé procházky v šustícím listí, sychravo, mé milované mlhy a zázvorový čaj v jedné skvělé kavárničce v Doksech. Nicméně na nás vykouklo i sluníčko, a to právě když jsme se jeli podívat na Bezděz. Nebylo sice vidět široko daleko, jak tomu jistě bývá v povedených letních dnech, nicméně já jsem byla vážně spokojená. Kochala jsem se barevným listím, kamením na cestě i posledními kvetoucími rostlinkami. Prostě jsem si tuhle procházku opravdu užila. Ani mi nevadilo, že na hradu bylo samozřejmě zavřeno.
Na hrad se stoupá křížovou cestou. Kapličky jsou prázdné a bohužel posprejované...
Vyhlídka na vrch Malý Bezděz. Tam jsme původně taky chtěli vyrazit, ale ledový vítr, který nás celou cestu ošlehával, nás velmi rychle odradil.
Nahoru k hradu vede nákladní lanovka.
Upřímně se přiznávám, že jsem celou dobu koukala směrem od hradu. Až když jsme se dali na cestu zpátky, došlo mi, že jsem si ho vlastně vůbec neprohlédla.
Nakonec jsme se ještě prošli vesničkou, která je starší než samotný hrad. Je to malebné místo se spoustou zajímavých detailů na zahradách i domech.
Pohledem přes šípky jsem se s Bezdězem rozloučila. Mrzelo mě, že jsem mu věnovala tak málo pozornosti, ale na druhou stranu mám důvod k další návštěvě. Tentokrát v turistické sezóně a snad i s prohlídkou.
Mějte se fajn, užívejte podzimu a díky za návštěvu.
Motýlek Dý
