Růžovolevandulový sirup

Dobrý den všem!

Po růžovém sirupu, který mě uchvátil vloni, jsem nutně musela vyzkoušet tenhle růžovolevandulový podle Kuchařky ze Svatojánu. Zaskočila mě ta jablíčka a nepovedlo se mi je úplně dokonale rozmixovat, ale nejsou v sirupu nakonec vůbec cítit. Za to je cítit vůně levandule a růže, jejich chuť je dokonale vyvážená a jsem z tohohle sirupu prostě nadšená. Moc paní Francové děkuji, je to opravdu lahoda!

Ingredience:

• okvětní plátky z 12 květů vonné růže
• 5 snítek levandule
• 1 l vody
• 3 jablka
• 250 g cukru
• šťáva z 1 citronu

Růžové plátky a levanduli svaříme s vodou, necháme odstát 12 hodin a přecedíme. Jablíčka oloupeme a nakrájíme na kostičky, promícháme s cukrem a půl hodiny povaříme ve vlastní šťávě. Pak je rozmixujeme tyčovým mixérem a přimícháme ke květovému roztoku. Přilijeme ještě citronovou šťávu, přivedeme k varu a horké naplníme do lahví.

Poprvé jsem v kuchyni využila popínavou růži, která se, chudinka, krčí v nejtmavším rohu zahrady.  Kvete málo a šlahouny se jí všelijak kroutí. Nechápu, jak tam bez sluníčka a bez opory vydržela tak dlouho. Už jsem ji začala pomalu likvidovat, když jsem narazila na tenhle recept. Zachránilo jí to život, zkusím ji přesadit. Ale opravdu už nevím kam...

Mějte se báječně!

Vaše Dý

Hrnčířské trhy v Berouně

Dobrý den všem!

Trhy! Jsou opravdu tak úžasné, jak jste mohli vidět už dříve třeba na fotkách Monči z kopečku. Byly tam sice davy lidí, k některým stánkům jsem se bohužel ani neprodrala, ale i tak to stálo za to.

Kdyby náhodou někdo nevěděl, o co jde, tyto trhy se konají v Berouně dvakrát do roka na Husově náměstí. V květnu to jsou Jarní hrnčířské a řemeslné trhy, v září Hrnčířské trhy. My jsme byli autem (po cestě z Varů), značky nás navedly až na připravené parkoviště kousek od náměstí - mimochodem, nebylo placené - ale dalo by se i vlakem, protože nádraží je od náměstí taky jen kousek.

web: http://www.hrncirsketrhy.cz/

Na závěr ještě občerstvení :-) a pohled na Berounku.

Pokud jste někdy váhali, určitě vyrazte! A mějte se fajn.

Vaše Dý

Byly to dva roky...

...co jsme si vyměnili prstýnky.

A ještě jsme z nich ani jeden nevyrostl. :-) Jak o tom tak přemýšlím, tak jsme jediní, kdo je v naší rodině nosí. Pamatuji si, že svůj prstýnek pořád měla nasazený kadaňská babička. Jako malá jsem se jí ptala, proč ho nikdy nesundává. Řekla mi, že už to nejde, protože ho má na prstu zarostlý. Asi mě to tehdy vyděsilo, když si to pamatuji dodnes.

Jo, a máme krásné výročí. Likvidační procházky po úžasných Karlových Varech. Zase ty kopce... Poučená z Českého krasu jsem vyvinula strategii: do kopce se vezeme, z kopce jdeme po svých. Doporučuji všem, co si chtějí za pouhé tři dny odrovnat kolena. Bože, my jsme turisti... :-D

Mějte se fajn,

Vaše Dý

Mořinka

Dobrý den všem!

Minulý týden jsme vyrazili na tři dny do Českého krasu. Ani já, ani manžel jsme v těchhle končinách nikdy nebyli. Já se strašně moc těšila a manžel se obával, co zase vymyslím. :-) Když jsem na Seznamu otevřela turistickou mapu, vyskočila na mě spousta úžasných míst, takže jsem naplánovala několik tras a výletů a řekla jsem si "...co stihneme, to stihneme". Samozřejmostí byl Karlštejn a chtěla jsem do Svatého Jana, ostatní jsem nechala prostě podle nálady.

Do Řevnice, kde jsme byli ubytovaní, jsme dorazili odpoledne. Bylo zase příšerné vedro a nikam se nám v něm nechtělo, ale trasa na Mořinku se zdála krátká, tak jsme vyrazili. Z příjemné podvečerní procházky se vyklubal boj o holé přežití - alespoň pro mě. Zvyklá na naší polabskou rovinu jsem trpěla, šli jsme pořád jen do kopce. Ztratili jsme se hned v Řevnici. Podle mapky, kterou jsem si vytiskla, už jsme dávno měli minout nějaký vysílač a autobusovou zastávku, ale namísto toho jsme se ocitli u hlavní silnice... No, po necelých deseti kilometrech jsme konečně byli v Mořince. Úplně hotoví a skoro bez vody jsme vystoupali poslední krpál po poli. Manžel rozhodl, že zpátky už jedeme autobusem. Díkybohu!

No není ten ušák boží? Hodil by se mi na zahradu. :-)

O novodobém menhiru a originálním betonovém křesle od sochaře Zdeňka Ruffera si můžete něco málo přečíst zde.

Podzim v srpnu? Barvami to odpovídá, teplotou ani omylem.

Na vyhlídce bylo moc krásně. Nevím, jestli za to může menhir, nebo uvolněné endorfiny z té námahy, ale ještě teď, když na to místo myslím, cítím jen pozitivní energii a mám úsměv na tváři. A ráda bych se tam vrátila. Musíte se tam taky podívat.

Vaše Dý