Už to byla docela ostuda, že jsem se za třicet let nebyla schopná na Klínovec podívat. Zvlášť, když jsme pod Krušné hory jezdívali každé léto. Letos jsme to původně v plánu neměli, ale když už jsme byli ve Varech a teploty měli vyšplhat až na 38°C, napadlo nás zchladit se na hoře. (Koupání? Co vám budu povídat... :-D Pokud má voda pod 30°C, je na mě studená.) Auto jsme nechali na záchytném parkovišti u benzinky v Božím Daru a po červené jsme stoupali na Klínovec.
Musím přiznat, že jsem netrénovala, takže do kopce jsem opět trpěla, ale výhledy do krajiny a hlavně cesty loukou byly kouzelné a stálo to za to i v tom vedru (manžel nepotvrzuje... :-D ). Na Klínovci se mi však nelíbilo. Rojila se tam snad všechna létající havěť, ale rojili se i turisté, a to není nic pro mě. Manžel se pokoukal po bajkerech, já se děsila nad jejich sebevražednými trasami a pak hurá dolů do občerstvení.
