V minulém příspěvku jsem slíbila podělit se o pochoutku, kterou jsem připravovala pro tchána. Z fotografie jste mohli poznat, že jde o sušené maso.
Ani by mě nenapadlo maso sušit, dokud mi ho kolegyně z práce nepopsala jako "naprostou pochoutku" - toho jsem se chytla. Postup přípravy byl jednoduchý, takže jsem se rozhodla to zkusit. Po vyhledání dalších informací o sušení na internetu a zakoupení čerstvého hovězího masa jsem byla připravená.
Hovězí maso je k sušení zřejmě nejlepší. U drůbeže, vepřového a zvěřiny hrozí riziko nákazy, o cizopasnících nemluvě. Před vznikem salmonely údajně maso ochrání asi čtvrt hodina sušení v troubě, ale jak jsem se dočetla, změní se pak chuť a výrazně i vzhled výsledného produktu. Já jsem maso koupila v prodejně, ve které obvykle nakupuji, takže jsem si kvalitou byla více méně jistá a troubu jsem vynechala.
A jak tedy na to? Začíná se jako vždy s masem - pořádně omýt a usušit. Pak jsem si maso rozpůlila a obě poloviny pořádně nasolila mořskou solí (sůl s jódem prý zanechává nepříjemnou pachuť). Teď přijdou na řadu bylinky. Jednu polovinu jsem obalila v provensálském koření (protože je silně aromatické a mohlo by přebít chuť sušeného masa, kdyby nechutnalo) a druhou v hruběji namletém pepři. Pak jsem maso pevně zabalila do potravinové folie a nechala asi dvě hodiny s kořením uležet. Aby se maso dobře krájelo, nechala jsem ho na další hodinu až hodinu a půl tuhnout v mrazáku.
Teď to krájení. Je důležité krájet maso po vlásečnicích na co nejtenčí plátky. Kdyby se nakrájelo napříč, sušené by se mohlo rozpadat. Krájela jsem velmi ostrým nožem, ale maso bylo uprostřed měkčí a plátky se mi povedly asi 5 mm silné, což bylo moc, jak jsem později zjistila. Doporučuji pokusit se prostě o co nejtenčí, nejlépe 2, maximálně 4 mm.
Zbývá už jen sušení. Nejlépe se maso prý suší v sušičce "a tu já mám, takže pohoda", říkala jsem si. Kolegyně obvykle suší šest hodin, já se rozhodla raději pro osm. Každopádně do večera mělo být hotovo. Plátky jsem rozložila na sušící plata, aby se nedotýkaly a náhodou se neodlouplo koření, a zapnula stroj na 60°C.
Maso jsem zkontrolovala asi po čtyřech hodinách. Bylo krabatější a ztmavlo. Prohodila jsem plata, aby se sušilo rovnoměrně.
Po osmi hodinách, co se maso sušilo, jsem zjistila, že je stále ještě gumové. Neusušily se ani ty nejtenčí plátky. "Přece to tady nenechám zapnuté přes noc? Co když se něco stane a my vyhoříme?" Nejsem zvyklá nechávat cokoli puštěné, když to nemám pod dohledem. Nervózně jsem maso v sušičce hypnotizovala ještě asi čtyři hodiny, znovu prohodila plata a šla jsem si lehnout. Pro jistotu jsem si nastavila budík na další čtyři hodiny poté, tedy na půl čtvrté ráno.
Ráno - v normální hodinu - jsem nedočkavě zkontrolovala stav. Nejtenčí plátky se po ohnutí zlomily. Hurá! Alespoň něco už je usušené. Přerovnala jsem maso na sušících platech a nechala dál sušit. Po nekonečných 22 hodinách bylo vše konečně hotové.
Moc se mi líbí ten kraj obalený kořením. Vlevo provensálské, vpravo pepř.
Sušené maso je prý delikatesa k vínu nebo i k pivu. Ať jsem si k němu dala cokoliv, nechutnalo mi. Ani to koření nepomohlo. Prostě to není chuť pro mě.
Závěr je tedy následující. Zkušenost se sušením masa mám. Kdyby bylo nějaké příště, vím, že se suší dlouho a že to neustálým kontrolováním neurychlím. Po ochutnání nikdo neonemocněl, takže se salmonela nerozvinula. Ale hlavně - dárek byl hotov, předán a snad i potěšil.
Vaše Dý
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za čas, který jste mému blogu věnovali. ♥