Tak se jmenuje knížka od Marcely Mlynářové, se kterou jsem trávila dny, když jsem před nedávnem ochořela. Ani jsem si nepřipadala provinile, že jenom ležím a čtu. Jednak jsem nebyla ničeho jiného schopná, a navíc se mi knížka opravdu líbila.
Autorka popisuje patálie, se kterými se během sžívání s novým domovem a s novým krajem potýkala, zvelebování zahrady kolem a nová místa, které se vydávala poznat.
Na konci každé kapitoly je takový závěr, nebo spíš moudro. S většinou naprosto souhlasím.
Autorku obdivuji za její přístup i za to, jak všechno zvládala. Doufám, že v pozdějším věku budu stejně vitální a nezávislá. Strašně ráda jsem si tuhle knížku přečetla.
A ještě jedna důležitá pravda z knížky na závěr:
VĚK NESTAVÍ MANTINELY.
CHCEŠ SE SMÁT, SMĚJ SE.
CHCEŠ BLÁZNIT, BLÁZNI.
BUDEŠ SPOKOJENĚJŠÍ, ŠŤASTNĚJŠÍ,
VYROVNANĚJŠÍ.
Vaše Dý






























