Dobrý den všem!
Dnes opět něco z Českého krasu. Kde jsem to minule skončila?
Místo na prohlídky Karlštejnu jsme vyrazili cestou pod hradem k prvnímu lomu - k Malé Americe. Šli jsme po červené k Dubu u dvou bratří, nebo se říká i Dub u sedmi bratří. Je to sedmnáct metrů vysoký památný strom. Někteří ho označují za největší strom Českého krasu. Jeho stáří se odhaduje na 350 let. Podle pověsti se pod ním dělívalo o lup sedm loupežníků. My na žádné nenarazili, jen na další turisty. :-)
Pak jsme přešli na žlutou a po ní až na Malou Ameriku. U informační tabule byl výhled dolů na vodu špatný, překáželo listí a větve, takže jsme museli kousek popojít po kraji lomu.
A tam se bohužel ozval můj nesmyslný strach z výšek. I když jsem byla asi na krok od kraje, musela jsem se chytat všeho možného. Pak už se mi motala hlava celou dobu a dost mi to pokazilo zážitek. Stejnou cestou zpět už jsem nemohla jít ani omylem.
K autu jsme pak šli po asfaltce z druhé strany Karlštejna. Pořídila jsem jen jednu rychlou fotku, protože už hustě pršelo.
Dál jsme se vydali na Velkou Ameriku. Byla jsem rozhodnutá, že tam už si výhled nějakou hloupou závratí pokazit nenechám. Ale to zase někdy příště.
Zatím se mějte fajn!
Vaše Dý
Dnes opět něco z Českého krasu. Kde jsem to minule skončila?
Místo na prohlídky Karlštejnu jsme vyrazili cestou pod hradem k prvnímu lomu - k Malé Americe. Šli jsme po červené k Dubu u dvou bratří, nebo se říká i Dub u sedmi bratří. Je to sedmnáct metrů vysoký památný strom. Někteří ho označují za největší strom Českého krasu. Jeho stáří se odhaduje na 350 let. Podle pověsti se pod ním dělívalo o lup sedm loupežníků. My na žádné nenarazili, jen na další turisty. :-)
Pak jsme přešli na žlutou a po ní až na Malou Ameriku. U informační tabule byl výhled dolů na vodu špatný, překáželo listí a větve, takže jsme museli kousek popojít po kraji lomu.
A tam se bohužel ozval můj nesmyslný strach z výšek. I když jsem byla asi na krok od kraje, musela jsem se chytat všeho možného. Pak už se mi motala hlava celou dobu a dost mi to pokazilo zážitek. Stejnou cestou zpět už jsem nemohla jít ani omylem.
K autu jsme pak šli po asfaltce z druhé strany Karlštejna. Pořídila jsem jen jednu rychlou fotku, protože už hustě pršelo.
Dál jsme se vydali na Velkou Ameriku. Byla jsem rozhodnutá, že tam už si výhled nějakou hloupou závratí pokazit nenechám. Ale to zase někdy příště.
Zatím se mějte fajn!
Vaše Dý