Než se z Plyšáka stala naše Plyši, než mi dovolila pohladit ji, pochovat a jen tak sedět s ní na klíně, nějaký kocour ji, ehm, zbouchnul. Šestiměsíční koťátko čekalo koťátka. Protože kocouři se přece nekastrují. Proč by se tím jejich páníčci měli zabývat, když koťata pak nejsou jejich problém... Ale to je jiné téma. Když Plyšinka pochopila, že bude potřebovat pomoc, začala se nám přibližovat. Já to ale nepochopila a objednala jsem termín kastrace. :-) O pár týdnů později to ale bylo jasné, Plyši byla jak koule. Děsila jsem se a doufala, aby napoprvé neměla hodně koťátek (Plyši byla ze šesti).
Několik dní nám ukazovala jen jednu kuličku chlupů s úžasně modrýma očima, Modroočko, a já děkovala, že má jen jednu.
Pak najednou ty kuličky byly dvě. Úplně stejný a úplně stejně bóžový. No dobře, Modroočko a Kulíšek. Pak ale z pod dřevníku vylezla ještě třetí kulička, černá s ďábelskýma očima, ze kterých koukaly jen lumpárny - Salem, nebo Salemka (protože od dob čarodějnice Sabriny jsou všechny černé kočky automaticky Salem) - a já začínala být zoufalá. Ale tady jsme naštěstí mohli přestat počítat. A po bojích a zvykání si na sebe jsme mohli začít nabízet tři holčičky k adopci.
Modroočka je ta nejněžnější a nemazlivější kočička. Od ní jsem nikdy neměla žádný šrám a každé ráno se chodila dospat ke mně pod deku.
Salemka sice vypadá jak čert, když jí svítí očka a drápy a špičáky zarývá do mých prstů, ale to Kulíška je ďábel. Kam nedoskočí, tam se hbitě vyškrábe. Anděl s ďáblem v těle. Kočičí modelka.
Všechny holčičky už mají domov. Modroočka, teď už Gábinka, a Kulíška, teď Anička, spinkají v pelíšku u své nové paničky, zlaté Dámy České republiky. Jsem šťastná, že jim osud přihrál do cesty právě Adélku a její milující a velice mazlivou rodinu. Nemusím se bát. Je o ně dobře postaráno. Adélka je skvělá ženská a pravidelně posílá fotky a videa. No a Salemku nikdo nechtěl. Černé kočičky zrovna nebyly v módě, takže jsme si ji nakonec rádi nechali.
Přeji vám ten nejlepší život, mé holčičky. Mějte se krásně.
