Mamčiny šátky

Období mrazů je snad za námi a snad se už všichni můžeme těšit z jarních teplot, které umí sluníčko vykouzlit. Já si na zahradu vyjdu i jen v tričku - taková je to paráda! Ale ještě nedávno to bylo na šály a šátky a já vám tu prostě musím ukázat tyto dva od mojí mamky, které mě úplně nadchly. Tak krásné vzorky, kterými jsou háčkované! Opět smekám před vámi všemi, kteří toto dovedete.

Poslední vzpomínka na úžasnou zimu

V mrazech se mi nechtělo nikam dál než na naši skálu, ale o to častěji jsem tam byla. Jsme na okraji Železných hor a je tu tedy hodně lomů a jakýchsi skalních útvarů, no prostě je to tu samý kámen.

Naše skála má 298 metrů nadmořské výšky a je dokonce značená na mapě. :-) Dle odborné literatury se jedná o výrazný skalní výchoz, který je tvořen křemenci odolnými zvětrávání a který vystupuje z okolních břidlic. Geologie ovšem není můj obor, takže abych to shrnula - jednoduše je to další krásný cíl mých procházek.

Když je kocour doma

...mají ptáčci pré. Ale to není tak často, protože Mikeš je pod naší pergolou skoro pořád.

Nejdřív vysedával těsně u dveří jen tak na dlažbě, pak mi sebral a rozdrbal klekátko, tedy zřídil si u nás i ležení. Už dávno jsem mu začala kupovat granule, protože tolik zbytků na ukojení jeho apetitu mu dávat nehodlám. A když jdeme ven pro dříví, on jde suverénně dovnitř.

Manžel tomu začal říkat střídavá péče. Když mu páníčci odjedou do práce nebo na dovču, nechává se hlídat u nás. Nevadí, je to skvělej parťák, ale z toho pozorování ptáčků na krmítku nic moc nemám. :-) Jakmile je Mikeš poblíž, nelétá k nám ani noha.

Domácí kino. :-) A jak si u toho pomlaskává. :-D

A teď by se to pozorovalo. Každý den kolem minus sedmi, všechno pod sněhem a krmítka tedy doplňuji  několikrát za den. Jak psal pan Chlouba, "...naplňte ptačí krmítka až po okraj. V těchto dnech to může být považováno za hrdinskou službu přírodě."

Takže Mikeš dovnitř, ptáčci na krmítko!

Motýlek Dý

Kaplička u Hlubokého potoka

Tam, kde máme chaloupku, jsou všude kolem lesy a v jednom z nich si Schořováci nechali vystavět kapličku. Tohle přirovnání se vůbec nehodí, ale prostě mi trošičku připomíná chaloupku na muří nožce. :-)

Z asfaltové silnice jsme uhnuli na polní cestu, která vede do "Rejžovky". Je z ní krásný výhled nejen na kapli Nanebevzetí Panny Marie. Při dobrých podmínkách můžete i zkontrolovat, jak jsou na tom v Krkonoších se sněhem.

Rýžovka, jak se les správně jmenuje, je kouzelné a zároveň nebezpečné místo plné srázů a skal, které se tyčí kolem potůčku zvaného Hluboký.

Kaplička je úplně nová, jak vidíte. Jen ji chybí vysvětit, to bylo kvůli covidu bohužel odloženo na neurčito.

Svatý Hubert je patronem myslivců a lovců. V místních lesích, které jsou plné zvěře, bude tento světec jistě kapličku strážit nejlépe.

A toto je Hluboký potok. Pozor, mohlo by vám v něm zmizet i celé chodidlo. :-) Byla jsem překvapená, jaký kus krajinou se táhne. Od Kozohlod až do Čáslavi. Nemůžu posoudit, jestli se takto klikatí i v jiných místech toku, takže zbrkle prohlašuji, že tady je nejkrásnější.

U krmelce jsme vyšli z lesa a přes pole jsme zamířili zpět na asfaltku. Minuli jsme křížek, na který jsme na začátku procházky dohlédli z polňačky, a pak už to bylo na chaloupku jen kousek.

Motýlek Dý