Máme tu u nás místo, které je (pokud to tak cítíte) dokonale stvořené k rozjímání. Kousíček lesa, jenž znovu získal pohanský význam díky jediné soše vytesané z kmene lípy. Svatyně bohyně Mokoši. Následující text jsem převzala z webových stránek.
Matku zemi představuje slovanská bohyně
Mokoš.
Je zosobněním vlhké, úrodné a plodné země. Její samotné jméno je pravděpodobně odvozené od kořene mok- mokrý, vlhký. Ze dnů je jí zasvěcen pátek. Hlavní Mokošin svátek připadal na rozhraní října a listopadu, neboť to byl počátek ženských zimních prací. Nejstarší písemná zmínka o Mokoši se nachází v Nestorově Pověsti vreměnných lět, kde se nachází v soupisu kyjevských bohů knížete Vladimíra jako jediné ženské božstvo. Její jméno se pak nachází téměř ve všech ruských kázáních proti pohanství z 11.-14. století. Zajímavé je, že je většinou jmenována ve spojení s vílami či rožanicemi (sudičkami). V severoruském folklóru je dodnes známa postava zvaná Mokuša, jež je považována za ochránkyni přadlen, její neviditelný příchod ohlašuje zvuk vřetene. Po příchodu křesťanství převzal uctívání Mokoše kult Matky boží, v pravoslavném prostředí pak také sv. Paraskeva, která je také podle dnu, jež jí je zasvěcen zvána u jižních Slovanů Petka, u východních Pjatnica. Mimo východoslovanské prostředí písemné zprávy o Mokoši neexistují.
