Minulý víkend i středeční volný den se nesly ve znamení výroby dřevníku. Muž už ho má naplánovaný dlouho, ale jaksi nebylo kde ho stavět, takže jsem ráda, že se na to teď mohl vrhnout.
Hoblovalo se, natíralo a pak se kopaly díry na zapuštění nosné konstrukce. A tam jsme se (jako vždy) zasekli. Půda je tu strašně tvrdá, zvlášť když je tak sucho, jílovitá a kamenitá. Pokaždé se musí sáhnout po sbíjecím kladivu. Ale s tím si manžel už také poradil, takže zítra můžeme směle pokračovat.
V pracovních dnech, jako jsou tyto, si skoro vždycky k jídlu opékáme buřtíky.
Přišel se na nás podívat kocour Gregor a buřtíky ucítila i sousedka Viktorka :-)
Pro materiál jsme si museli zajet na naši chaloupku. Manžel naložil písek a dřevo, já alespoň otrhala jablíčka a uvázala si kytičku z toho mála, co nám sucho na zahradě nechalo.
Zahrada u domu je na tom s vodou podstatně lépe, protože ji můžeme pravidelně zalévat. A i na podzim je na ní na co koukat.
Užívám si slunečných dnů, co to jen jde.
Vaše Dý
Ještě ti to na zahrádce moc pěkně kvete a sušina ve váze je pěkná také je mám ráda
OdpovědětVymazatDěkuji :-) Těším se, až růže odkvetou a budou šípky :-)
VymazatKytice se povedla a určitě jste si pořádně mákli.
OdpovědětVymazatBuřty jsou skvělá svačinka a člověk se u nich i ohřeje a při pečení si popovídá,taky to mám moc ráda.
Já se při opékání hlavně celá vyudím. Kam si sednu, tam kouř, i kdyby nefoukalo :-) O víkendu nás to čeká zase, tak snad nebude pršet...
Vymazat