Předjarní kvítka

...která jsem letos netrpělivě vyhlížela. Malý kousek sněženkového ráje. Sluníčka je pomálu, vločky padají celé dny - i když na zemi nedrží - ale sněženky jako by vzkazovaly "nezoufejte, už to bude".

Prostě únor

Hromnice, sněženky a masopust; více světla, a tedy konečně ta správná atmosféra při bloumání podvečerní zahradou; první včelky, ale i klíšťata.

Hromnicím předcházející keltský svátek Imbolc jsem chtěla s děvčaty "oslavit" během našeho dámského klubíku, nicméně se nám bohužel nepodařilo sejít... Tak jsem si tento Brigitin kříž upletla sama z papíru.

Procházky po Choltické oboře jsou úžasné vždy. Na jaře je mým hlavním cílem místo s trsy sněženek. Kéž přežije bez úhony nálety obdivovatelů, kterým nestačí jen fotky...

Koblížky, no ty musí být. :-)

Naše holčičky milují krabice. Venku si s nimi nejvíc vyhrají - mají dost prostoru na pořádný rozběh - a já toho pak mám nejmíň na uklízení.

Už se těším na březen.

Motýlek Dý

Salemka na sněhu

Co dodat. ♥ Snad jen, že takové hraní vyžaduje odpovídající dlooouhý odpočinek.

Lednová zahrada

...pod sněhovou peřinou. Napadlo, mužíček prohrnul cestičku na druhý konec zahrady a napadlo znovu. :-) Krááása.

Spokojené se sněhovou nadílkou byly i kočičky. Dost se vyřádily. Salemce ani nevadilo, že má po kastraci ještě holé bříško. Ten zrzek, to je Tony. Nová posila našeho kočičího týmu. Byvakuje u nás jako by se nechumelilo, přede, když mě vidí s plnou miskou, ale pohladit se nenechá.

Ajaj. Kácí se mi panelák pro hmyzáky. V létě jsem pod ním kopala, půda je tam měkká, tak se to dalo čekat.

Takové haldy sněhu na zahradě byly. Díky za to.

Mějte se fajn.

Motýlek Dý