Mírové náměstí v Kadani

Dobrý den všem!

Chtěla bych vám ukázat něco málo z města, ze kterého pochází můj taťka. Z Kadaně. Když jsem byla malá, jezdili jsme tam pravidelně každé léto na prázdniny. Co jsem "vyrostla" :-), snažím se tam dostat alespoň jednou za rok, abych si oživila vzpomínky a taky proto, že je to tam jednoduše krásné. Ač je v okolí spousta lomů, každých pár let zmizí kopec, a poblíž je tepelná elektrárna, okolní příroda je nedotčená.

Historické centrum města dýchá dávným věkem. Dominantou náměstí je jednoznačně bílá radniční věž. Jako dítě mě na ní nejvíc zajímal samozřejmě pejsek, který sedí na zdi pod ochozem. Váže se k němu pověst, kterou nám taťka vyprávěl a ze které mi bylo vždycky do breku. Moc hezky napsaná je tady - já jsem si ji sem na blog prostě musela opsat.

"Vždycky, když se v městské pokladně nashromáždilo víc peněz, sešli se páni radní, aby penízky spočítali a porovnávali se zápisy v městských knihách. Jenomže od nějaké doby při každém počítání zjistili, že je v pokladně o pár penízků míň, než by mělo být. A tak si začali dávat veliký pozor a hlídat, co se s penězi děje. A brzy na to přišli: s jedním z nich, lakomým zlatníkem, chodil na radnici pejsek. Chvíli běhal po místnosti, chvíli posedával u pána, pak zas odběhl a za chvíli se vrátil. Na tom by nic nebylo - jenže radní si všimli, že když pejsek posedává u zlatníka, strčí mu vždycky zlatník do tlamy penízek. A pejsek odběhne domů a vrátí se bez penízku... Zlatník zapíral, až se mu od pusy prášilo - a tak bylo rozhodnuto, že za trest musí vylézt po "krabech" na radniční věži (to jsou ty tmavé ozdoby na hranách helmu - tj. špičky věže) až nahoru a pak se zase vrátit. Když to dokáže, bude mu odpuštěno. A tak vyvedli zlatníka nahoru na věž a on, k smrti vyděšený, začal lézt. A v tu chvíli vyběhl nahoru na věž pejsek - celý radostný, že milovaného pána konečně našel. Pobíhal tam, skákal, pokoušel se dokonce po krabech lézt za zlatníkem - ale na tohle pejsčí tlapky nejsou stavěné. Smekl se, přepadl přes zábradlí a dole, na dlažbě pod věží, zůstal ležet bez života. Zlatníkovi se podařilo vylézt do špice věže a zase zpátky, ale těžce onemocněl, snad z toho prožitého strachu a po několika dnech zemřel. Jeho jméno je dávno zapomenuto, vzpomíná se na něj jen jako na zloděje - ale na věrného a milujícího pejska lidé nezapomněli: ve své kamenné podobě od té doby hlídá radnici i město."

Každé náměstí má nějaký vodní prvek. Tady je nádherná kamenná kašna s vodotryskem.

Zády k radnici nepřehlédnete Kostel Povýšení sv. Kříže. V popředí na fotce je morový sloup, který je uprostřed náměstí.

Náměstí je mimo cestiček vydlážděné různě velkými kameny. Chodí se po nich příšerně, ale dostat se k morovému sloupu - správně je to tedy Sloup Nejsvětější Trojice - a prohlédnout si ho zblízka se prostě musí. Všimněte si malých dírek na druhé fotce vpravo vedle mříže. Taťka mi vyprávěl, že tam jsou po kulkách, když se na náměstí za první světové války při nějakých výtržnostech střílelo. Zapátrala jsem na netu a našla jsem něco bližšího o té hrozné události třeba tady.

A teď jenom pár záběrů z náměstí a okolních uliček. Je tam spousta krásných detailů.

Ještě nikdy jsem náměstí neviděla pod sněhem, nebo s vánočním stromem. Až se to podaří, určitě vám zase ukážu foto :-)

Mějte příjemné poslední srpnové dny.
Vaše Dý