Prostě únor

Hromnice, sněženky a masopust; více světla, a tedy konečně ta správná atmosféra při bloumání podvečerní zahradou; první včelky, ale i klíšťata.

Hromnicím předcházející keltský svátek Imbolc jsem chtěla s děvčaty "oslavit" během našeho dámského klubíku, nicméně se nám bohužel nepodařilo sejít... Tak jsem si tento Brigitin kříž upletla sama z papíru.

Procházky po Choltické oboře jsou úžasné vždy. Na jaře je mým hlavním cílem místo s trsy sněženek. Kéž přežije bez úhony nálety obdivovatelů, kterým nestačí jen fotky...

Koblížky, no ty musí být. :-)

Naše holčičky milují krabice. Venku si s nimi nejvíc vyhrají - mají dost prostoru na pořádný rozběh - a já toho pak mám nejmíň na uklízení.

Už se těším na březen.

Motýlek Dý

Dušičkový týden

Mlhami tajemný, podzimem barevný a s koťaty veselý.

Pár podzimních ze zahrádky

Tolik jsem se na podzim, jeho barevné listí a husté mlhy těšila. Mé nejoblíbenější období. Pro mě rozhodně na prvním místě i před adventem. A nakonec jsem kvůli vleklé nemoci zůstala tři týdny zavřená doma. Co nadělám, covid s mým tělem i přes lehký průběh zjevně zamával. O to víc jsem vděčná za naši zahrádku. Zavřená v bytě bych to nedala... Ale mlhy u nás nakonec nebyly (fakt ani lehké po ránu) a všechno listí z jablůňky i z javorů mi odfouknul vítr, tak jsem si alespoň s kámoškou migrénou vyřezala dýni. Letos mi krásy podzimu prostě nebyly souzeny.