pátek 23. listopadu 2018

Ejmi

Neznalá světa venku a naprosto vyděšená se schovala u našich v garáži. Zřejmě ji u silnice vyhodili z auta. Jak ráda přijala bydlení u mých rodičů! Nejprve se nesměle rozkoukávala, teď už jí patří celé  první patro a expanduje i dolů k prarodičům. Dokonale se vám omotá kolem nohou, opravdu lépe než jiné kočky, co jsem poznala. Zvyklá na láskyplný dotek neustále vyžaduje pozornost, ale lehkým skousnutím vaší ruky dá záhy najevo, že už stačilo. Vypadala nevinně a bezbranně, ale je to prostě šelma.





Tak vítej do rodiny, Ejmi. A prosím, šetři je! :-D
Vy ostatní mějte krásné dny!

Vaše Dý

úterý 13. listopadu 2018

Kávový likér


Dobrý den všem!

Tenhle likér jsem poprvé dělala asi před rokem. Je silnější než ořechovka, také lahodný, ale méně sladký, takže u mě napoprvé nezabodoval. Přece jen si u nás však svého pravidelného konzumenta našel - mého dědu - a kvůli němu jsem nedávno musela doplnit zásobu. A musím říct, že na druhé ucucnutí už mi chutnal víc a na třetí ještě víc. Kdo ví, jestli já ještě nezačnu pít. :-)

Ingredience:
  • 500 ml bílého rumu
  • 150 g kávových zrn
  • 1 vanilkový lusk
  • 1 svitek skořice
  • 3 hřebíčky
  • půl hrnku cukru krupice


Vanilkový lusk podélně rozřízněte a spolu s kávou, cukrem a kořením dejte do uzavíratelné sklenice. Pak zalijte rumem a nechte ve tmě louhovat alespoň týden, ale klidně i déle podle toho, jak chcete mít likér silný. První pokus jsem nechala týden, druhý dva týdny a bylo to podle mě lepší. Občas lahev protřepte, aby se vám rozpustil všechen cukr. Já třepala každý den.



Pak už likér jenom sceďte a přelijte do nějaké hezké lahve. :-) Uchovávajte ho na tmavém místě. Vydržet by měl až rok, ale u nás ho děda vypil dřív.


Mějte se fajn!
Vaše Dý

pondělí 5. listopadu 2018

Halloweenská sobota

Dobrý den všem!

V sobotu na zámku v Cholticích měla strašidla svůj rej a zrovna k nám zavítala i manželova dcera Kamilka, takže bylo jasné, jaký program nás čeká. Na zámek se nám chtělo až za tmy, aby to lekání mělo správné grády, :-) tak jsme si do setmění zkusili vydlabat dýně. Dostavili se i moji rodiče, takže dýně máme nakonec tři.

Jednu já,...


...jednu Kamilka...


...a jednu moje háčkovací mamka Radka.



Chlapi na nás jen koukali a radili - klasika. :-) Nakonec to dlabání ale bavilo víc nás dospělé a Kamča si pak s dýněmi zablbnula hlavně venku, když parádně svítily.


Na zámku bylo plno, až moc lidí na tak malý prostor, ale s postupujícími hodinami lidstva přece jen ubývalo. Všichni jsme se hodně nasmáli nejen u pekla, které bylo hodně populární. Fotek mám málo - nechtěla jsem používat blesk, abych neprozradila strašidla, která chodila mezi lidmi, a bez něj na fotkách nic moc vidět není - tak jen miniochutnávka.






Na závěr bych moc ráda napsala, kdo jste z okolí, abyste se příští rok přijeli s dětmi nechat postrašit, ale... lidí tam bylo opravdu hodně. Na strašidelnou trasu do zámku jsme čekali ve frontě asi patnáct minut. Kdo tam byl v dřívějších hodinách, musel pěkně vymrznout, o rodičích s menšími dětmi ani nemluvím... Takže to nechám na vás.

Mějte se fajn,
Vaše Dý

pondělí 29. října 2018

Malá Amerika

Dobrý den všem!

Dnes opět něco z Českého krasu. Kde jsem to minule skončila?


Místo na prohlídky Karlštejnu jsme vyrazili cestou pod hradem k prvnímu lomu - k Malé Americe. Šli jsme po červené k Dubu u dvou bratří, nebo se říká i Dub u sedmi bratří. Je to sedmnáct metrů vysoký památný strom. Někteří ho označují za největší strom Českého krasu. Jeho stáří se odhaduje na 350 let. Podle pověsti se pod ním dělívalo o lup sedm loupežníků. My na žádné nenarazili, jen na další turisty. :-)



Pak jsme přešli na žlutou a po ní až na Malou Ameriku. U informační tabule byl výhled dolů na vodu špatný, překáželo listí a větve, takže jsme museli kousek popojít po kraji lomu.


A tam se bohužel ozval můj nesmyslný strach z výšek. I když jsem byla asi na krok od kraje, musela jsem se chytat všeho možného. Pak už se mi motala hlava celou dobu a dost mi to pokazilo zážitek. Stejnou cestou zpět už jsem nemohla jít ani omylem.






K autu jsme pak šli po asfaltce z druhé strany Karlštejna. Pořídila jsem jen jednu rychlou fotku, protože už hustě pršelo.


Dál jsme se vydali na Velkou Ameriku. Byla jsem rozhodnutá, že tam už si výhled nějakou hloupou závratí pokazit nenechám. Ale to zase někdy příště.

Zatím se mějte fajn!
Vaše Dý

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...