26. června 2019

Loukou, lesem na Klínovec


Už to byla docela ostuda, že jsem se za třicet let nebyla schopná na Klínovec podívat. Zvlášť, když jsme pod Krušné hory jezdívali každé léto. Letos jsme to původně v plánu neměli, ale když už jsme byli ve Varech a teploty měli vyšplhat až na 38°C, napadlo nás zchladit se na hoře. (Koupání? Co vám budu povídat... :-D Pokud má voda pod 30°C, je na mě studená.) Auto jsme nechali na záchytném parkovišti u benzinky v Božím Daru a po červené jsme stoupali na Klínovec.







Musím přiznat, že jsem netrénovala, takže do kopce jsem opět trpěla, ale výhledy do krajiny a hlavně cesty loukou byly kouzelné a stálo to za to i v tom vedru (manžel nepotvrzuje... :-D ). Na Klínovci se mi však nelíbilo. Rojila se tam snad všechna létající havěť, ale rojili se i turisté, a to není nic pro mě. Manžel se pokoukal po bajkerech, já se děsila nad jejich sebevražednými trasami a pak hurá dolů do občerstvení.